úterý 22. listopadu 2011

voda a písek


Po dlouhých účelně strávených měsících (převážně hraním počítačových her a zasvěcováním svého dračího JÁ do tajů matematiky) se konečně mé Slayičenstvo rozhodlo zvednout zadek a to z vlastní iniciativy neb po několika obyčejných měsících přišlo konečně mnou dlouho očekávané období, období velmi plodné na páchání sebevražedných aktivit, a sice jeskyňo-exkurzí a nexkurzí. Takže teď na přelomu listopadu a prosince mi můj diář oznamuje co víkend, to jeskyni.  Né že by to byl můj původní záměr, ale když už vám někdo něco takového nabídne (navíc víceméně zdarma) tak se to neodmítá.

Tento víkend mi napsala jedna osoba, které si moc vážím, zda bych se nechtěla mrknout do jedný jeskyně konkrétně dojejíseverní části,kde jsem ještě nebyla, a já jsem samozřejmě jakožto šutrologický, jeskyňologický, sebevraždologický a dobrodružnický nadšenec tuto nabídku nemohla odmítnout. Jak jsempsalav týtojeskyni jsem už párkrát dříve byla, ale tyto končiny pro mě byly neznámé a moc jsem netušila, co mně v nich čeká, v hlavě se mi tvořily vize obrovských dómů nepatrně menších chodeb, dalších dómů a nějakých těch jezírek. Soudě z toho, že jediná instrukce, která mi došla, byla ta, že se bude nejspíš plavat a ať si vezmu něco na převlečení. No tak dobře, voda mi nevadí, studená sice jo, ale v jeskyni je to jedno, i když přiznávám, že jsem si pod zemí nikdy nezaplavala (teď nevím esi se počítá ráchání se ve stružkách či vodopádech?)

Tož, přišel den D a udělala jsem dle mého pěknou blbost, když sem tam šla, protože jsem se už ráno necítila úplně fit a studená voda si mně pak večer pěkně podala, ale kvůli samotné Amatérce přetrpím kdeco.
V samotné jeskyni jeskyní jsem rychle proběhli již známými a často procházenými chodbami, ty mně tentokrát moc nenadchly, jednak to bylo tím že jsem tam už byla, jednak tím že ze zbytky baterek v mé (pro rozměry této jeskyně) slaboulinké čelovečce jsem byla ráda, že si vidím pod nohy a také to mohlo mít něco společného s tím že, jsem se na mně neznámou část těšila tak moc, až mně nějaké sintrové hromady všude kolem moc nezajímaly.

A tak jsme došli k takzvanému nultému sifonu či nultému jezírku (o kterém si ale nejsem jistá kde bylo, protože náš zkušený průvodce říkal "tohle je nultý sifon" , nebo "tamto byl nultý sifon" za každou zatáčkou). Každopádně když jsme došli k tomu opravdovému byla tam jenom suchá díra plná kamenů. V dalších pěti jezírkách (někdy prý i sifonech) ještě nějaký náznak vody byl a tak nás stejně čekalo čváchání se ve vodě, (ale neplavalo se).

Vodu jsem náramně užívala, (jako vždycky), hlavně zezačátku. Nutno podotknout, že po pátém jezírku mi sice euforický stav zůstal, ale do vody už se mi spíš nechtělo než chtělo, vodě jsem se však nevyhnula protože jsem nějakou dobu bloudily chodbičkami, kterými občas i protékala nějaká ta Sloupská voda.
To co mě eufórie zbavilo byl však v dalším úseku písek...a plazivky ...(normálně s plazivkama problém nemám, ale tahle jeskyně si mně svými rozměry rozmazlila) ...a víte co písek udělá když se v něm vyválíte, ještě k tomu celí mokří ?, řekněme že jsem ho měla i tam kde bych nechtěla a nepomohlo ani to že jsem se následně vyválela v aktyvním toku abych ho ze sebe dostala, ale co už, nepříjemné písčité plazivky byli za námi. A následovaly úžasné dómy, na které jsem se tak těšila a ty mně opravdu okouzlily. na našem postupu dál nás následně zastavil jeden sifon. nevím jak ostatní, ale já jsem ani neočekávala že se dostaneme nějak daleko... tak se udělalo pár fotek, dále mi skoro konečně došli baterky v čelovce co svítili už hodně přes čas, a ty se mi ani za pomoci velkých jeskyňářů nepovedlo vyměnit (stále však svítí) a také jsme při cestě zpět ještě nakoukli na Punkvu a honem ven, kde byla už tma.

O tom jak ledová voda udělala s mým zdravotním stavem svém už ani psát nebudu, aspoň mám poučení pro příště.

Pozn.: nejsem češtinář, ani nějaký seriózní pisatel, tudíž pravopisné, stylistické, významové a další chyby či překlepy jsou naprosto v pořádku ( i když bych to raděj měla bez nich)