pondělí 16. září 2013

Slayina sbírka offroadů


Né, neruším blog, dlouho jsem nic nepsala z tohoto důvodu:

   Nebylo o čem psát, když bylo o čem psát, nebyl čas, když byl čas, tak se mi nechtělo, když se mi chtělo, tak jsem vše zapomněla a opět nebylo o čem psát.

Je to jen nějakých 14 dnů, co jsem se vrátila z úžasného letního dobrodružství – měsíční cesty po Islandě stopem. Island je úžasná země co má rozhodně, co nabídnout.

 Mně hned po příjezdu fascinovala jejich auta a tak jsem se s nimi začala fotit, no a jak jsme jeli dál a dál, auta se začínala zvětšovat a zvětšovat. Cokoliv co jsem před tím viděla v ČR, se může jít zahrabat. Jeden borec, co nás kamsi vezl, nám dokonce říkal, že podobnou obludu má doma a začal vysvětlovat, jak se to vlastně správně na ledovci řídí.

I když chystám nějaký delší text, téhle cestě věnovaný, prozatím vám posílám jen jako takovou ochutnávku svou „sbírku Islandských offroadů“ (pro srovnání měřím 165cm) klepnutím na obrázek jej zvětšíte a spustíte prohlížeč fotek











sobota 7. září 2013

Kterak čelovky zkazily táborovou hru


V posledních letech jde vývoj světelné techniky strašně dopředu a tak není problém si v internetové aukci za pár korun pořídit pidibaterečku, co s přehledem nahradí denní světlo. No a na ty lepší se možná za pár let začne vydávat i zbrojní průkaz.

 Každé léto jezdím na tábory dělat zábavu dětem a moje úžasná čelovka Mionka, musela jet se mnou. Celou dobu jsem se těšila, až ji pořádně využiju a její chvíle přišla v den, kdy jsme pro děti chystali jednu starou noční bojovku.

 V této bojovce byli děti v noci odvedeny do lesa a museli se nepozorovaně proplížit do tábora. Vedoucí pak chodili po okolí s baterkami a snažili se děti odhalit, tedy posvítit na ně baterkou a říct jejich jména. Takto chycené dítě se muselo vrátit na svou výchozí pozici a zkusit to znovu.

 Tato zajímavá a dobrodružná hra se u nás už dlouho nehrála, ale vždy byla velmi úspěšná a oblíbená.  To, s čím nikdo nepočítal, byly naše supervýkonné moderní čelovky. Tato světla z jednoho místa s přehledem nasvítila celou obrovskou louku a s tím i deset dětí volně rozptýlených po okolí, které by staré žárovičky jen těžko hledali. S našimi světly prostě děti moc šancí neměli a do tábora se tak dostal jen jeden chlapec, co to vzal přes kraví ohradu. Každopádně i přes tento technický podraz si to děti bezesporu velmi užili… a my v podstatě taky.