Kreslím jak to cítím?

Jedu si pro něco na poštu a v duchu si opakuju otázky ke zkoušce, jenže, u otázky číslo 3 se zaseknu a začnu o ní hluboce přemýšlet.  Už nevím, k jakému závěru jsem dospěla, ale racionální a intuitivní proces tvorby funguje i v kresbě.

Když si vezmete papír a tužku, je několik možností jak dojít ke konečnému výsledku. Někdo začne kreslit linii, ze které vzejde obrys objektu, jiný si načrtne několik koleček a ty pospojuje do finálního objektu, jiný se třeba babrá v detailech, jejichž spojení dostane výsledek. Samozřejmě jsou i další možnosti. Tyhle způsoby bych dále rozdělila na dva druhy

Intuitivní – kreslím, jak to cítím. Na počátku je nějaký výsledek nebo vize celku, pro jednotlivé tahy tužkou, které děláte, nemáte jasný argument proč to tak je, prostě máte pocit, že tam ta čára má být, nebo to vpadá prostě jen dobře. (např. vedení linie objektu, skládání detailů)

Výhody: kresba je zábavnou a odpočinkovou činností, můžou vzniknout pěkná díla

Nebezpečí: větší šance, že kresba bude proporčně nevyvážená, popř. na ní budou další chyby

Racionální – Obrázek je skládán z jednotlivých segmentů, tvorbu doprovází různé přeměřování proporcí objektu (hlava je 1/8 těla atp, linie s jinou linií svírá určitý úhel atp.). Kresba se řídí určitými pravidly jak na to. (Sem patří různé spojování koleček, měření proporcí u obličejů, kreslení podle návodů/tutoriálů apod.)

Výhody: Šance na přesnost a vyváženost kresby, na každou čáru máte racionální argument proč to tak je, po čase můžete proporce dostat do ruky a tvořit skvělá díla i bez přeměřování. Vznikají většinou proporčně správná díla. Může se takto naučit kreslit i ten co si o sobě myslí, že je naprostý výtvarný antitalent.

Nebezpečí: Je to celkem dřina a může vás to přestat bavit. Při špatném spojení jednotlivých částí nebo větších chybách při přeměření, může být výsledek necelistvý.

Nejlepší je samozřejmě když máte proporce v ruce a jedete objekt přímo bez nějakého dalšího přeměřování (prostě víte, že to tak má být), ale takových lidí znám málo.

Vyhodnocení: Nebudu tu psát co je lepší, oboje má své plusy a minusy a oběma způsoby může vzniknout krásná kresba, každému vyhovuje něco jiného, ale proč to třeba pro změnu nezkusit jinak?:)

Samozřejmě nesmíte nic z toho, co tu píšu brát jako pravidlo, každý je jiný, někoho může bavit i přeměřování proporcí nebo naopak intuitivně nakreslit věc správně.

O linii v kresbě

Kdysi dávno jsem se zmínila, že možná přidám nějaké ty kreslící návody. Jenže nebyla motivace. Dost okecávání, jde se na věc.

V tomhle článku půjde spíš o jakousi úvahu k zamyšlení každého, kdo chce začít něco tvořit a ráda bych ho věnovala základnímu prostředku kresby, a sice linii. O tomto výtvarném prostředku platí jedna zásadní pravda - je to mocný nástroj, ale je potřeba to s ním umět jinak škodí.

U mnoha začínajících kreslířů vidím, že je obrázek celostínovaný tužkou obtažen silnou čarou, popřípadě není vystínován a je to jen linka, popřípadě je to černý tlustý obrys nějakým způsobem vybarvený. Tohle je v pořádku pokud váš obrázek má být dvojrozměrný a komixového typu (o tom ale článek nebude).

Jenže co když chcete dosáhnout prostorovosti dojmu a objekt vystínovat? Linie je jednorozměrný útvar a trojrozměrný objekt (například hlava koně) se s ní na dvojrozměrné ploše (papír) zobrazuje těžko. Není to nemožné, ale to už chce zkušenosti. Mnohdy se to i těm nejlepším kreslířům nepovede.

Cvičení: Projeďte si tvorbu svého oblíbeného kreslíře a hledejte v ní obrázek ohraničený liniemi – pokud nějaký takový najdete, zamyslete se, jestli vás každá část čáry přesvědčila o prostorovosti objektu nebo, jde jen o vystínovanou pěkně vypadající omalovánku.

V praxi: Záleží, co chcete nakreslit a čeho tím chcete dosáhnout, ale pokud se obrysům vyhnete, jen vám to prospěje. Naučíte se na tom rychleji stínovat (když to s linií nevystínujete tak to nevadí, pokud to uděláte bez linie, objekt se slije do jedné plochy) a oddělovat jednotlivé objekty kresby (třeba postava a pozadí) i bez toho abyste to museli obtáhnout.

Pro příklad se dám několik možností pojetí čar. Nakreslím třeba hrozivou příšeru z vřesovišť, co vysává upírům mozky (neberte to moc seriózně, zabralo mi to tak 5-10 minut)

Můžete jí prostě jen vystínovat – Znázorníte jednak hloubku, ale navíc také proporčně nevyvážené části, nepovedené perspektivní zkratky, a všechny nedostatky kresby nejsou moc zřetelné.

Pak to můžete obtáhnout. Kresbu zvýrazníte (a v případě že máte stejně rozlítaný rukopis jak já kresbu i jaksi uhladíte). A teď nevýhody… Kresba pomalu ztrácí trojrozměrnost a nepovedené věci jsou zvýrazněny- příliš velký zadek, divné tvary tlap, nešikovné rozložení váhy těla. – Jinak řečeno, linie mnohdy zdůrazní kromě kresby samotné i její chyby.

No a teď zajdeme do extrému, linií znázorníme i svaly a všelijaké tvary, prohlubně na těle příšery – kreslíři mnohdy přidávají i různé nesmyslené čáry … vlastně ani nevím proč, takže přidám čáry na hřívu, jakože hříva a na ocas jakože je chlupatý a dovnitř ucha (vlastně nevím proč, ale mohlo by to vypadat cool)

Závěr: Linie je rozhodně velmi silný nástroj a musí se užívat opatrně. Pokud kreslit začínáte, je dobré to s ní nepřehánět. Znám spoustu kreslířů, co na tzv. „Lineartech“=obrysech založili něco, čemu říkají „můj vlastní styl“. Ty obrázky jsou sice mnohdy pěkné, ale ta tvorba se nikam neposouvá a opakují se v ní stále stejné chyby. (můj učitel kreslení to shrnul takto: „obrys svědčí o naivitě kresby i autora“)

Island, Kotlík

Přidávám trochu reklamy naší úžasné cestě :)