Jak nakreslit oko

Můj první kreslící návod, snad se bude líbit. Dívala jsem se o jaké návody je největší zájem a kupodivu na téma "jak nakreslit realistické oko" byly místo návodů všude odkazy na zahraniční videa.

Předem upozorňuju, že umět nakreslit tohle vás do nějakých vyšších uměleckých sfér nevynese, ale když už nic, můžete zamachrovat před kamarády, že umíte nakreslit realistické oko. Je to velmi jednoduché a efektní.

• obrys - Pokuste se o nějaký takovýto tvar, pokud si nevíte rady, nakreslete kruh a ten ve spodní třetině uřízněte křivkou. Koutek přidáme jako poslední (nevynechat ho! Bez něj by to vypadalo divně)

• uvnitř obrysu nakreslete velký kruh, který se ale dolní linky nebude dotýkat a pod horní bude trochu schovaný, do něj nakreslete menší kroužek

• Zorničku vybarvěte měkkou tužkou. Nebojte se jí, a co nejvíc přitlačte ať je co nejčernější, dále obtáhněte  horní a dolní okraj širší, taktéž co nejčernější čarou (v případě že děláte ženské oko, toto bude oční linka)

• oko si rozdělte neviditelnou čarou na čtvrtiny, a do pravé horní nakreslete odlesk (široký asi 1/8 oka, to si odvoďte citem podle obrázku dole), do koutku přikreslete dvě slabé křivky

• Začínáme stínovat, k tomu vám řeknu na úvod dvě věci.
• V žádném případě tužku nerozmazávejte (rukou ani ničím jiným, tužka se nerozmazává!)
• Snažte se využít jednu úžasnou barvu, co na obrázku už máte a to je barva papíru (bílá), nesnažte se za každou cenu všechno vystínovat (vybravit) do šeda.

• obtáhneme (opět co nejtmavším odstínem černé) horní polovinu a levou dolní čtvrtinu duhovky (černá by měla nahoře navázat na víčko) čára obtáhnutí bude opět silnější a bude se zeslabovat směrem a pravé dolní čtvrtině, koutek jsem stínovala tak nějak citem tak to taky zkuste.

• vyšrafujte duhovku světlounkými tahy od středu ven (jako byste kreslili sluníčko v první třídě kde je zornička sluníčko a všechno ostatní paprsky, udělejte těchto paprsků co nejhustší a nejsvětlejší síť (avšak tak aby stále bylo poznat že je to jednotlivými tahy tužky - byly rozpoznatelné samostatné čáry) odlesk nechte bílý

• Přidejte stejným způsobem po obvodu další čárky tentokrát tmavší, které budou nejdelší nahoře u víčka a odlesku, postupně je zkracujte a vpravo dole je úplně vynechejte

• A další čárky, tentokrát nejtmavší, všechny stejně krátké a po celém obvodu, vpravo dole můžete trochu zesvětlit

• přidejte pár tmavých čárek v okolí zorničky a pár středních tónů přidejte všude kromě pravé dolní čtvrtiny, horní půlku můžete taktéž ještě ztmavit
• na řasy vám podrobný návod nedám, zkuste to s nimi nepřehnat, dělejte je všechny jedním směrem (viz obrázek) a dělejte je nepravidelně, když budete mít řasy jako kůly v  plotě, není to přirozené, taktéž mají nějaký rozměr, takže nedělejte jen čárky
• horní okraj bělma nenápadně vystínujte, můžete přidat i obočí

Předem děkuju za jakoukoliv zpětnou vazbu, kdyby byl návod hodně nesrozumitelný napiště mi čemu konkrétně nerozumíte, a také se třeba můžete pochlubit svým výsledkem :)

Jištěné cesty na Triglav – a bude to hustý

Volby dopadly tak, jak dopadly a protože nevolit znamená dát hlas většímu zlu, musím se rozhodnout, jestli se víc cítím jako mladý, cool student s modrou knihou, nebo starý, necool vožrala taky s knihou.

No, dávám slibovaný článek o jištěných cestách na Triglav. Chtěla jsem co nejvíce zestručnit, ale moc se mi to nepodařilo 

+ opět připomínám že klikntím na obrázek spustíte prohlížeč všech obrázků článku ;)

Jsme hustí

Triglav je strašně hustej kopec v hustých Julských Alpách. Měří hustých 2864 metrů nad hustým mořem, takže je hustě vysoký a tvoří ho méně hustý, ale hustě zvětralý vápenec.

Z předchozího popisu můžete logicky vyvodit, že tenhle výlet byl hustý, a tudíž jsme hustí i my.

Ráno nebylo hustý

Vstávali jsme ve čtyři ráno, protože náš geniální plán spočíval v tom, ráno vyrazit a večer se vrátit, tedy vylézt a slézt za jeden den. No dobře, nasnídali jsme se a nasedli do auta. Projeli kolem vodopádu, za jehož vidění kupodivu nechtěli zaplatit a v 25% stoupání dosáhli husté spotřeby 40l/100km

Luknjo - výstup na Sněžku

Když jsme dojeli na parkoviště, spáchali jsme druhou snídani a vyrazili na cestu. Bylo šero, a prvním plánem bylo vystoupat od Aljažev domu (1015 m) do sedla Luknjo (1758 m).
Převýšení bylo jakopři výstupu na Sněžku a terén ža na závěrečnou pasáž taky jako Sněžka. Ve strmém stoupání nás předbíhá rodina s hyperaktivními dětmi, ty jsme všaknásledně taky předehnali, malá holčička se rozbrečela, že jí bolí nohy. Zjišťujeme, že to jsou Češi a chtějí taky na Triglav. 

Poslední pasáž stoupání jde ztuha, vede tam suťové pole bez jednoznačné správné stezky a postupujeme stylem metr nahoru a dva dolů. Když vylezeme do sedla, rodinka s dětmi se vydá jinam a my oblékáme sedáky a nasazujeme helmy.

Hustej mrak

Nutno podotknout, že se ráno na špičku Triglavu napíchnul hustej mrak, a byl to mrak tak hustej, že občas nebylo vidět na metr. Mimo jiné proto zde můžete vidět ty úžasné a dramatické fotky :)

150metrů za hodinu

Tak jsme se vydali na ferratu, údajně Déčkovou a vzhůru nahoru (to zní blbě…)…a prvních pár metrů tam opravdu ferrata byla, ale netrvalo dlouho a skončila. Čekal nás dlouhý horolezecký úsek na strmé stěně bez jakýchkoliv náznaků jištění (tak horký to ve skutečnosti nebylo, stěna měla nějaký sklon a všude spousta stupů,chytů…) Během následující hodiny jsme urazili úžasných 150metrů vzdušnou čarou.

Liduprázdno

Nevím, jestli jsme vyrazili pozdě nebo jsme byli jediní magoři, co si vybrali tuhle trasu, ale celou cestu až pod hlavní vrchol nás akorát předběhl jeden osamělý Slovák a v protisměru nás minula malá skupinka Němců. Jinak nic.

Hustá severní stěna

Po nějaké době jsme takhle dolezli až na hřeben, mohli přehlédnout přes okraj a pokochat se severní stěnou hory shora a byla, jak jsme předpokládali do jisté míry děsivá. Má 1200metrů a je to prostě stěna (obrázekv levo)…

Vápencová plošina

Když jsme vylezli ještě výš, rozprostřela se před námi nádherná vápencová plošina. Je to velmi pusté místo. Nikde ani živáčka, jen skála, suť, silný vítr a občas led, co tu zbyl ze zimy. Zdejší vápenec má zajímavý charakter a je velmi hrubý. Každý kámen má tisíce ostrých hranek a jeho barva by se dala přirovnat ke karamelu. A mezi tím vším se občas v cestě objeví propast, protože ty k vápenci prostě patří.

Závěrečný vrchol

Tak jsme po téhle plošině došli až k úpatí hlavního vrcholku hory. Zde už lidi byli, protože došli z opačné strany. Řekli jsme si, že to zvládneme v pohodě, že to už musí být jen kousek a vydali se lezeckou pasáží nahoru. Zas taková pohoda a kousek to nebyl, a trochu jsem litovala, že jsme si nedali plánovaný vrcholový oběd už dole. Tak či tak jsem se nahoru nějak vyškrábala.

Kosi, bouda, němci s kytarou

Vrchol komentovat moc nebudu. Vysokohorští kosi kradli turistům jídlo. Stojí tam kovová bouda připomínající raketu, a co bylo zajímavé, zrovna tam vylezlo pár němců s kytarou, sedli před boudu a začali zpívat. Byla zima a tak vrcholové pivo zůstalo nedotčené.
...vzhůru dolů…

Sestup

Sestup nebyl už tak zajímavý jako výstup a cestou jsme potkali daleko víc lidí. Vtipný mi přišel chlap, co měl za sebou na karabině cvaknuté dítě a táhl ho nahoru. Pod vrcholkem jsme sundali sedáky a poklábosili z bandou Slováků, co nechtěli slivovici a na další cestě se stavili u Triglavski domu na záchod (teda aspoň já) a pak už to šlo ráz na ráz.
Plošina na východě od vrcholu je úplně jiná než ta na západě. Karamelový vápenec, ostré kameny a ledový vítr střídají škrapová pole, méně ostré kameny, závětří a sluníčko.

Dvě ferraty dolů

Cestou dolů jsme si mohli vybrat kterou ze dvou cest značených jako ferraty půjdeme (opět to jsou jen nejištěné exponované cesty). Obě jsme už prolezli předchozího dne a tak se rozhodujeme pro pohodlnější sestup přes Prag. Ohromná suťová pole pěkně brzdí kroky a do jisté míry možná i šetří kolena. Na konci nastal problém, opět šlo o exponovaný úsek a před námi byl zájezd rakouských důchodců, kteří s ním nejspíš měli problém a zdržovali.

Od karabiny k autu

Slezli jsme ze skály a vydali se zpět severním údolím (první fotka) k Aljažev domu, kde jsme parkovali.

Na začátku údolí je socha karabiny u které se všichni fotí a je snad na každém pohledě co si z Julskými Alpamimůžete koupit. Byli jsme moc rádi, že ji vidíme.

Netoještěrky

Tak jsem přemýšlela, jak by vypadala netoještěrka... tohle z toho vylezlo :)