Cesta vlakem

Dlouhé noci se mi zdávají romantické sny o zemích, které jsou příliš vzdálené.

Když píšu tato slova, sedím ve vlaku, vracím se ze Šumavy do mého milovaného Brna a ve vlaku strávím následujících necelých 6 hodin. Absolutně netuším, co tu budu celou dobu dělat.

O Šumavě vám napíšu asi toto. Nikdy před tím jsem ji nenavštívila. Je to kout naší země, který byl pro mě vždy nějakým způsobem vzdálený a nedostupný. Hromadná doprava jede dlouho, přestupů je mnoho, penízků papá taky mnoho a na místě to s přepravou taky není růžové. Auto nemám, řidičské oprávnění taky ne a ani když jsem byla malá, naše rodina auto nevlastnila – tedy od doby než nám ho ukradli v 2. třídě. (a žádný milenec mně tam taky zatím nevzal)

Tentokrát jsem se k Šumavě dostala přes agenturu, která mně tam vyslala dělat program dětem na škole v přírodě s příslibem proplacení jízdného. Tahle práce mně přivedla mimo jiné na jednu myšlenku.

Ještě donedávna jsem si myslela, že naši republiku znám, mám ji prolezenou, proježděnou, prochozenou (opravdu jsem toho viděla už dost) a že nic moc nového od ní už čekat nemůžu. V souvislosti s tím jsem se vydávala do různých zemí více či méně vzdálených abych se mohla cítit jako velký dobrodruh, cestovatel a světoběžník.

Dovča v zahraničí je totiž přece zajímavější a lákavější než se válet u rybníka pár desítek, stovek kiláků od baráku. Navíc s ní můžete machrovat před kamarády, kde všude jste už byli a co vše jste tam zažili. Oproti třeba takové cestě po Norsku je pak nějaké toulání Vysočinou slabý odvar.

Jak teď cestuji po republice a různých školách v přírodě, dostávám se na místa, které bych nejspíš nikdy nenavštívila. Jsou to místa, která nejsou prvoplánově až tolik známá (příští týden jedu do Krkonoš – jupí) a asi by mně nenapadlo se na ně vydat jen tak samu od sebe.

Tak nějak si při tom začínám uvědomovat, že tuto zemi vlastně vůbec neznám a až tak moc o ní nevím. Posledních několik dost let jsem se zasekla ve svých malých rájích Vysočiny a Moravského krasu (které miluji a jsou nádherné), občas nějaká ta dovča jinde, ale co ten zbytek?

A tak se mi v hlavě rodí plán na velkou cestu, třeba měsíční skrz na skrz naší zemí, projít jí a projet, každou noc na jiném místě. Cestě po městech, horách, hradech, zámcích lesích i řekách. Plán je to skvělý, ale mám menší obavu, že ji čas, lenost ani peníze nedovolí. Zatím si však dále vedu svůj nomádský život a je to fajn.

A první hodina ve vlaku je za mnou

Skica za barvu

Zdravím.

Fanoušci mé tvorby
Jak tak tvořím, občas mi dojde nebo zaschne nějaká barvička. Barvičky to nejsou úplně nejlevnější a výměna jedné se dá ještě zvládnout. Já jich však momentálně potřebuji víc, což už by byla vyšší částka a proto vyhlašuji následnou akci

Kupte mi/zaplaťte (pro ty se kterými se nesetkám osobně) jednu barvu a já vám za to nakreslím skicu na libovolné téma podle vašeho přání. Skica je formátu A4 (nebo 210×210 podle dispozic obrázku) a dostanete její scan ve 300dpi kvalitě. Pokud si proplatíte poštovné, můžu poslat i originál, nebo se můžeme domluvit na osobním odběru.

Používám tempery české značky UMTON (někdy na ně udělám recenzi) a momentálně sháním tyhle barvičky(*s největší prioritou):

• Běloba titanová
• *Kadmium žluté světlé
• Kadmium oranžové světlé
• Van Dyckova hněď
• Permanentní modř
• *Kobalt fialový světlý
• *Čerň kostní

Jsem moc vděčná za jakoukoliv podporu, která je mi při mé tvorbě poskytnuta (i když třeba ve formě sledování), veškeré vaší aktivity si moc cením.

Na závěr snad jako motivace menší ukázka skic, které tvořím :)

 

Netopýří skicy

Chvilka s tužkou v ruce a jsou z toho... netopýýýýři <3

Krabičky a Kyblíčky, Bio, Eko, KFC

Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem fastfoodů. Nejde až tak o jejich myšlenku, funkci nebo něco jiného jako o přesvědčení, které má spousta lidí. Znáte ty kecy: Globalizace, Vydírání brigádníků, Nezdravé jídlo podivného původu... Určitě vymyslíte další slova.

Ať už je to s vyšším přesvědčením jakkoliv, musím přiznat jednu věc. Většinou je fajn dostat do ruky do 5ti minut teplé jídlo po vyhladovění při úmorném pobíhání po městě. A výběr je obrovský - smažené kuře, smažený řízek, smažený hambáč, smažená ryba, smažené nudle, smažený květák, smažené brambory v podobě kuliček, plátků, koleček, mřížek, hranolků či jiných tvarů které z nich lze vyrobit a usmažit. Ten, komu smažené věci nejedou, nebo si chce před druhými připadat dobře a důležitě, že tepny-ucpávající mastnotě odolá nabídnou salátek s obdobně tučným drsingem, ale je v tom zeleninka a to se počítá.

Teď si z toho dělám trochu srandu, je totiž fakt, že v poslední době (alespoň u nás v Brně) vzniká spousta zdravých, alternativních vege-vega-bio-eko-raw rychlostravovacíh zařízení, ale o těch někdy jindy.

Když už mi při zařizování některých věcích v centru města vyhládne a je to se mnou tak špatné že jsem ochotna dát nemalou částku za rychlé jídlo, Volím smažené kuře. Fascinuje mně na něm hned několik věcí.

Kuře s Ká Efka vypadá vždy jinak. Pokaždé je jinak velké, má jiný tvar, jinou barvu, jinou chuť, je na něm jiné množství strouhanky a je jinak obalené. Takže i přesto, že se jedná o obyčejný obalený kus kuřecí kozy, na které se nedá nic moc zkazit, vždy je pro mně otázkou co dostanu tentokrát.
To hlavní je, že vše dostanu úhledně zabalené do PAPÍROVÉ krabičky s hranolkama v PAPÍROVÉM obalu a k tomu jeden celý PAPÍROVÝ ubrousek. No a aby se moc nezakydal tác tak to vše leží na PAPÍRU s nabídkou skvělé novinky v podobě kuřete obalené do nového tvaru s novou přílohou a novým superjménem.

Celá tahle papírová věc dbá ve velkém na ekologii a životní prostředí, dokonce je na papírových obalech napsáno něco ve stylu "Třiďte odpad, věnujte zvýšenou pozornost tomu aby tento papírový obal přišel do správného kontejneru"

Tenhle nápis se mi vždycky líbil, a moc jsem nad ním nepřemýšlela. Přemýšlet nad tím jsem zkusila nedávno a napadla mně k tomu tahle věc

Nejspíš jsem malý znalec fast foodů, ale nepamatuji si, že bych někdy viděla v KFC kontejner na papír. A tak tyhle papírové skvosty končí tam kde vše ostatní - v koši se zbytky a plastikovými brčky, obaly a jinými věcmi. *podívá se na paní která bere ze stolku tácek a vyklápí jeho obsah do modrého pytle*