Nexkurze do Pikovky

Původně jsem nechtěla psát o Speleofóru, ale následující akce byla natolik epická, že si jí nemůžu odpustit.

Speleofórum proběhlo tak nějak v klidu a nemám k němu co moc dodávat.

Epická byla však exkurze, která proběhla den následující. Přihlásili jsme se do jeskyně Piková dáma, kam jsem se už nějaký ten pátek chtěla mrknout. První zarážející fakta nastaly hned při potvrzování účasti. Jednak mi šíleným způsobem zkomolili jméno a jednak naši skupinu rozpůlili do dvou exkurzí. To byly však jen formalitky a tak jsme se druhý den ráno sešli na daném místě.

I přes to, že všude bylo napsáno něco ve smyslu: „max. 10 lidí na exkurzi, jinak vás zabijeme“ se nás tam sešlo asi 20. Tentokrát jsme přijeli s předstihem (deprimující fakt je, že na většinu akcí jezdíme pozdě, ale přesto tam nejsme nikdy poslední). A tak jsme tam stepovali a „mrzli“ 15minut… Pak jsme naznali že mrznout můžeme i v overalech.

A tak jsme mrzli v overalech… jak dlouho to nikdo neví, ale mohla to být tak hodina.

Ano, nikdo, kdo měl exkurzi vést, nepřišel. Všechny odpovědné a kompetentní osoby teť někde nejspíš vyspávali kocovinu a to, že jim tam dvacet jeskyňářů stepuje před jeskyní, nikdo neřešil.

Ale dvacet jeskyňářů je dvacet jeskyňářů, a když z protějšího domku vylezl borec na záchod, a viděl nás tam. Nejspíš mu přišlo divný, co tam děláme. Když zjistil, že se na naší exkurzi organizátoři vykašlali, bylo nám řečeno, ať počkáme ještě půl hoďky, že se převleče a teda nás tam vezme.

Celá exkurze byla poněkud zdlouhavá. Však když leze dvacet lidí po jednom po několika žebřících dlouhých, až pár desítek metrů vezme si to svůj čas.

Na dně jeskyně nastal mírný chaos. Všichni se rozprchli do různých konců jeskyně a nikdo se nějak nestaral, kdo chybí. Byli jsme v jeskyni Spirálce, odkud jsme měli jít plazivkama do Pikové dámy. Ale dvacet lidí je dvacet lidí a bylo by to plazivkama bylo nadlouho.

 A tudíž jsme se rozdělili na dvě půlky. Část se rozhodla vylézt z jedné jeskyně a pak vlézt do druhé z povrchu. No a pět z nás se rozhodlo pro plazivky. Stanuli jsme na relativně úzkém skalním balkónku mezi dvěma žebříky, odkud vedl i již zmíněný vchod do plazivek.

 

A tady nastal absolutní chaos, neb z plazivky začala vylézat další skupina exkurzantů, o dalších cca 13-ti členech a aby toho nebylo málo, dalších pár lidí navíc začalo slézat seshora dolů. Někdo chtěl nahoru, někdo dolů, někdo lezl seshora a někdo v protisměru zespoda, někdo nevěděl, kam chce, někdo chtěl do plazivky a někdo z plazivky zrovna vylézal. Problém byl v tom, odsud vedly pouze dva dlouhé žebříky, na kterých mohl být vždy jen jeden jeskyňář a tak brzo začalo být na balkónku těsno. Osobně absolutně netuším, kolik lidí se tu prostřídalo. A jak to nakonec dopadlo.

Rozhodla jsem se spolu s dalšími čtyřmi odvážlivci pro cestu plazivkou. Celkem jsem se těšila na mnohokrát zmiňovaný zdejší “polosifonek“, který byl ale bohužel suchý, což mne, ale ve finále ani tak nemrzelo. Jeskyní jsme prolezli a u jezírka, s lanovou “atrakcí“ známou jako “kyvadlo“ jsme se potkali s druhou půlkou (tedy tím co z ní zbylo neb jsme se nemohli dopočítat kolik členů vlezlo/ vylezlo/ nevylezlo/ chybí či přebývá.) Kyvadlo jsem překonala s drobným morálním kolapsem, ale jinak dobrý.

Když jsme vylezli, opět naše počty absolutně neodpovídali tomu, kolik nás do jeskyně vlezlo, ale to se dalo čekat. Už jsme to moc nezkoumali kdo, a proč chybí. Byli jsme rádi, že jsme venku.

Hodila bych i pár foteček, jenže foťák odešel již před vstupem do jeskyně, takže nic. Tak aspoň jeden šutrofilní autoportrét tu máte.