A pustím si v rádiu zprávy

Kdysi jsem četla jeden komix. Byly v něm tři děvčata. Dvě královny krásy a jedna šprtka. Komix ukazoval ráno všech tří, přičemž královy krásy vstali už v pět, pustili rádio stanici s nonstop hudbou a začali si dělat vlasy. Šprtka vstala v sedm, a pustila si v rádiu zprávy. Hlásili, že má pršet. Zatímco dvěma děvčatům účes zmokl, šprtka měla deštník.

Na toto jsem si vzpomněla jednoho ráda, když sem si v rádiu pustila zrovna hudbu. Přeladila jsem na zprávy. Dozvěděla jsem se, že se nějaká celebrita co neznám někde svlékla na veřejnosti, že nějaký fotbalista co neznám dal gól, že na koncert kapely co neznám jsou stále lístky, že si mám koupit okna od firmy XYZ a že moderátor rádia měl k snídani puding.

Na všech dalších sebeserioznějších stanicích se zprávy nesly ve stejném duchu. Vždycky nám všude říkali, že abychom byli inteligentní, je třeba se zajímat, číst noviny, poslouchat zprávy a další věci. Když si to proberu hlavou kolem a kolem, nebylo pro nás lepší tyhle věci vynechat a nezajímat se?