A je tu další věc nad kterou jen kroutím hlavou. Mám takový
dojem, že v dnešním životě se čím dál víc klade důraz na jídlo (na
fejsbuku vidím neustále věci typu: byl jsem v hospodě na luxusním guláši a
podobně) – nadužívání slova „luxusní“ je věc sama o sobě, ale o tom dnes
nepíšu.
Konkrétně mi jde o enormní spoustu pořadu o vaření, vařících
webů, tipů v časopisech, a mnoho literatury. Na tom samo o sobě není nic
špatného, alespoň do chvíle než se začnete hlouběji zajímat o vnitřní obsah
toho všeho.
Začneme recepty na internetu a v časopisech. Na těchto
věcech mi často vadí hned několik věcí. Tou první jsou obrovské seznamy
surovin, které jsou potřeba a bez kterých to prostě nejde. Přece jen si myslím,
že na dobrý oběd nepotřebujete padesát věcí. Vezměte si třeba takové řízky.
Stačí vám prakticky 5 věcí a máte skvělé jídlo. V internetovém návodě to
nefunguje, tam připíšou ještě dalších deset věcí, v čem to maso musíte
vymáchat a co do strouhanky přisypat aby to bylo dobré a bez toho to není ono.
Druhá věc jsou suroviny samotné, protože až příliš často se
tam objevují potraviny neúplně běžné, často exotické nebo speciální
bio/eko/zravový-živové o kterých jsem v životě neslyšela a jejich cena
tomu odpovídá. Nebo naopak suroviny, které jsou všechno, jen ne sezónní (viděla
jsem návod na nějaký vánoční koláč, byla na něj potřeba miska čerstvých malin a
borůvek) ty taky nejsou zadarmo, pokud je vůbec seženete.
A pak tu jsou televizní pořady typu „vaříme s Olivií/Jakem/Nigelou“
kde jsou schopni do půl hodiny nacpat to, jak někdo nakrájí brambory, dá na
plech, posype dvaceti druhy koření, protože bez toho to není ono a dá upéct.
Ještě k tomu přibude nějaký super název jako Ohnivé brambory tradiční
pokrm slavné rodiny Novákových a už je to něco nového a super. V dalším
díle udělá to samé a posype to něčím jiným.
No a pak jsou tu ještě šílené slátaniny kdovíčeho všeho
(vzpomínám si na saláty ve školní jídelně na gymplu. Taky to dělal nějaký velmi
zaujatý kuchař a v krabičce jste našli smíchaných dvacet věcí jako třeba,
těstoviny, zelí, citron, maso, okurku, kečup, majonézu, jablko, pomeranč, na to
nastrouhanou mrkev se sýrem na tom byla hromádka borůvkového jogurtu a všechno
to zdobilo vejce se šunkou.
Smutné je že tyhle věci se často dočtete právě na internetu
nebo v novodobých kuchařských knihách (babička se mi jednou chlubila novou
knížkou co si pořídila), každý chce být originální a slušný obyčejný recept
skoro nenajdete.
Dobrou chuť :)
Žádné komentáře:
Okomentovat