Tak, dnes jsem poprvé v této sezóně našla trochu času a šla si zabruslit. Už zezačátku to bylo dramatické, protože jsem své rok nepoužívané brusle musela nejdřív najít a tak jsem ráno (5 minut před odchodem do školy) začala vymýšlet hrůzostrašný plán jak je dostanu s té nejvyšší poličky nejzaházenější skříně. To se mi povedlo, i když jsem se na vratké židli málem zabila a téměř na sebe shodila veškerý obsah zmíněné poličky. Tahnout brusle do školy bylo nic moc, ale nakonec jsem to přežila.
Po vyučování jsem začala řešit dilema jestli se mám jít podívat kdy na stadijoně začínají a nebo si jít rozměnit na drobné do Tesca abych mohla něco dát do skříňky. Každopádně více štěstí než rozumu. Peníze jsem si rozměnila, a když jsem došla ke [stadyjónu]bylo 5 minut před otvíráním.
Jako každý rok, i letos jsem si vybrala kluziště z nejhorším ledem v celém Brně a jako každý rok jsem letos opět prohlásila že už tam nikdy nepůjdu. Na měkkém ledě plavaly kaluže vody i když to bude možná tím jarním počasím co tu máme teď uprostřed ledna... No a hned jsem si v té jedné kaluži musela smočit zadek, protože mi to na tom měkkém ledě prostě podjelo. Jinak tam zrovna přišla banda příslušníků nárosdnostní menšiny tmavší pleti. Byly to převážně malé děti a mezi tím pár puberťaček. Ti naneštěstí moc nerespektovali směr jízdy, pletli se všude a vzhledem k tomu že očividně stáli na bruslích poprvé, bylo to celkem na obtíž. (když jede někdo přede mnou, předjedu ho ... když jede někdo proti mně nevím ze který strany ho mám objet tak abych jeho [sebe] nezabila.
A jak to zhodnotím na závěr?
Led byl příšerný, lidi byly příšerní, z bruslí
mám stejně jako loni puchýře, ale jsem v eufórii a nadšená... Už se nemůžu
dočkat až nám zamrzne Prýgl.
Žádné komentáře:
Okomentovat