úterý 27. března 2012

Prodám Stalagmity, Stalagtity a Stalagnáty; PS: z CHKO


Všichni jste určitě někdy byli v jeskyni a chtěli jste si ulomit nějaký ten stalagmit a stalaktit a vystavit si ho do pokojíčku protože je prostě úžasný a nádherný a nádherný a úžasný. Jenže všude je alarm a cedule a zákazy že se na krápníky nesmí sahat, natož je lámat. V suvenýrech sice krápníky měli, ale naporcovaný a naplátkovaný jako chleba a navíc vyleštěný že by nikdo na první pohled nepoznal, o co jde.
A proto vám nabízím krápníky prvotřídní kvality po vytažení z jeskyně nijak nezměněné. Je možné si vybrat ze spousty druhů a lokalit.

Základní cena na 800Kč za Kilogram. Za lokaci Punkevní nebo Amatérská jeskyně je jednorázový příplatek 500Kč. Dále si účtuji 2Kč za každý metr žebříku, který je nutno pro získání krápníku zdolat. A 50Kč za každý metr jezírka, které je nutno přeplavat. Umytí a vyleštění krápníku není zahrnuto v ceně. A pozor, nyní akce. Při nákupu nad jednu tunu netopýr zdarma (vhodný jako dekorativní prvek moderního bytu)!

Kde to všechno: Tak jsem o víkendu byla na výletě v MK. Jakožto dohled na bandou dětí, které jsem měla za úkol zničit super náročnou tůrou. Což se mi sice povedlo, ale o tom až jindy. No a samozřejmě jsme došli k Macoše a všichni se vrhli na suvenýry, a pak jsme došli k Punkevkám a opět se všichni vrhli na suvenýry. Dali dohromady ty drobný, co ještě nestihli utratit za blbosti, a kupovali si kamení, co s Krasem nemá nic společného (znáte to… ametysty a tak). Jakože… krápníky se dali koupit také, ale za cenu, při které je výhodnější, zaplatit si prohlídku jeskyně, něco tam urvat a ještě zaplatit pokutu. A co víc, za tak úžasné kousky to nebyly.
Na druhou stranu pamatuju si sebe za mlada kdy jsme jeli v první třídě na školní výlet do krasu. Koupila jsem si jakýsi Růženín u skalního mlýnu a myslela kdovíjaký to není superdrahokam. Ale tam to skončilo. Kapesné 30Kč, je kapesné 30Kč ale jak jsme za něj tenkrát byli rádi. :)

Tak vidíte jak je svět zkorumpovaný. Někde dají ceduli "nesahat" a vedle si to můžete za úplatu hned odnést.

Pro rejpaly co mně nepochopili a ochranáře (tedy pro všechny kromě mně): ve skutečnosti pro vás žádný kamení odnikad tahat nebudu. Přecejen jsem na tenhle "byznys" slabé děvče

čtvrtek 22. března 2012

Šílené silnice

nápad tohoto článku se mně drží už týden a tak jsem se rozhodla sem pěkně pohromadě hodit 10 fotek naprosto šílených silnic. To jestli překonají naší D1 posuďte už sami, ale myslím že některéstojí za to. No a jestli jste někdo projeli taky nějakou podobnou šílenostco tu není, určitě se pochlubte do komentářů ;)

Passo del Stelvio - Italské Alpy


 Lombard street - San Francisco

Mendoza-Santiago - Argentina

Někde v Utauh (nevím o tom víc, jen sem o tom četla na jednom fóru)

Yungas Road - Bolívíe (50 mil dlouhá, 200-300 mrtvých ročně)

Los Llanos-Mirador del Time - La Palma

Biokovo - Chorvatsko

Trollstigen - Norsko

Transfăgărăşan - Rumunsko

Leh-Manali - Indie

pondělí 19. března 2012

O hodných cikánech a tom jak se máme dobře


Společenské vědy je když: se sejde několik lidí, aby diskutovali o něčem, čemu nikdo z nich nerozumí :)

Aneb hrozně ráda někoho poučuji o něčem, o čem sice nevím vůbec nic, ale pořád vím víc než on. Třeba když mně spolužák poučoval o tom jakou má v notebooku slabou grafárnu, ale o tom dnes psát nechci.
Onoho dopoledne jsme se v rámci školy museli zúčastnit jakési projekce ohledně lidských práv a svobod. Čekali jsme nějaké naivní vyprávění o tom, že ne všichni spoluobčané snědé pleti jsou špatní. O pravdě tohoto dogmatu mně pár měsíců zpět přesvědčovala sestra. Ale pravdu všichni známe -> potkáme-li v hromadné dopravě cikána, tak to první na co pomyslíme, není fakt, jestli je třeba hodný, ale fakt, že bychom si měli dávat pozor na svou peněženku.

Jenže tato projekce se týkala poněkud jiné problematiky. Byl nám puštěn inspirativní film, předabovaný z angličtiny do ruštiny s českými titulky o utlačování národa v Rusku a o tom jak je tam cenzura tisku a jak se mají prostě hrozně špatně. Následně nás nabádali k tomu, abychom toto propagovali, aby se to tam změnilo. Já teda nevím, jaký názor měli ostatní, ale přijde mi hloupé se snažit změnit situaci v Rusku, když se ani nedokážeme vypořádat s bordelem ve vlastním státě.

No a nejvíce zarážející mi přišel asi přístup mých akčních spolužáků, kteří na otázku co je u nás jinak nahlas a s nadšením odpověděli, že u nás není cenzura. To je poněkud naivní názor, který navíc není pravdivý a smutné je že si tohle myslí spousta lidi. Stačí trošku pročítat internet a zahraniční zprávy. Kolik zásadních informací se do novin nebo televize vůbec nedostalo, protože by to naši opěvovanou vládu mohlo poškodit?
Tím rozhodně nechci situaci v Rusku snižovat, jen si myslím že řešíme až příliš pro náš život nepodstatných věcí místo toho aby jsme řešili problémy vlastní.

Vím, že tu asi nepíšu nic nového, originálního a ani poučného jsou to jen takové postřehy.

pátek 9. března 2012

Když jste na exkursi jediný bez foťáku...

dám, nedám, dám, neádm, dám, nedám...
...
dám to sem.
...
Jde o jeden z mých prvních pokusů o digitální tvorbu... je to patlané myškou na počítači v GIMPU
Obrys pak rukou tužkou fixou na koleně vdlouhé chvíli....  Starší kresbička (srpen 2011?)
.....Opovažte se hledat šmouhy a další nedostatky pod trestem bolestivé smrti !


Lidi vs teploměry


Je tu pár věcí co mi dlouhodobě vrtají hlavou a nedají mi spát. Veskrz zbytečnosti, každopádně bych tu ráda zapolemizovala o jedné rádoby problematice.

Středa 23:30 – ležím v posteli a snažím se usnout, je to nepohodlné a tak se chci překulit na druhý bok, ale samozřejmě mně začnou děsně bolet záda tak musím ležet dál nepohodlně … následujících 24 hodin to samí … Pátek 5:15 zvoní budík – bolí mně kolena… dobrý už sem zase v pořádku. (=> Záda mně nikdy nebolela, ale kolena furt asi skončím ve 30ti na vozíku, ne-li dřív)

No, ale teď vážně…

To, co mně ráno budí, není můj budík, ale budík mé sestry. Přes sádrokarton jde samozřejmě všechno slyšet a ona prostě nemůže mít zvonění, po které člověk nemá chuť vpadnout tam a spláchnout její telefon do záchodu. Ráno nestihnu ani dopít své každo-druho-denní kafe (kafe co si dělám obden) a už se ozývá kňourání: „já jsem tak nemocná, mně tak bolí v krku, já tak umírám, jak tak nemůžu do té školy na ten test.“ Následně tato osůbka ukořistí superúžasný digitální teploměr, naměří 37,5 a jde si lehnout.
  To je celkem normální scénář, jenže digitální teploměry jsou záludné věci. EU samozřejmě musela ty rtuťové zakázat, a když se ty rozbijí, co se dá dělat? Já jsem od přírody strašný hypochondr, ale to mám asi vrozené, protože zbytek rodiny jsou ještě větší hypochondři. Míra nemoci se dokazuje výškou teploty a tak to u nás někdy vypadá tak, že někdo chodí po bytě, každých 5 minut si měří teplotu a až naměří své vytoužené číslo, jde si lehnout. A takhle to vydrží třeba 5 dní v kuse. 
  O objektivnosti digitálních teploměrů, tu ale všichni pochybují, protože vytoužené číslo přesahující 37 nepřichází. A teploměry se při měření řídí tím, jak moc vražedně se na ně podíváte. A tak se mi má údajná teplota povedla už asi 5× vytáhnout přes 41 Jindy však nepřekročí číslo 34.
  Pro někoho je to jen teploměr, ale v naší rodině tohle představuje katastrofu. A tak započalo dlouhodobé těžké shánění teploměru rtuťového. První varianta byla pověřit někoho, kdo pojede mimo EU, aby teploměr dovezl. Nevyšlo to a tak tu mám „jen“ kousek kalcitu a plechovku od Balkánského piva. Po roce strastí konečně někoho napadl internet, kde koupíte všechno. Zajímavé je že už je to nějaký pátek objednané a ještě to nedorazilo. Každopádně esi někdo máte stejný zdánlivě neřešitelný problém tak internet. ;)

středa 7. března 2012

netopýření


Tož, když už chřipko-epidemio-logové vymysleli další geniální plán, jak si přijít na nějaké ty drobné a rozhodli se chřipkou nakazit tentokrát netopýry, aby ti mohli nakazit nás.

 tak tentokrát článek o zvířátkách. Únor je (byl) víceméně ve znamení těchto okřídlených myšiček.
Paleochiropterologie – je věda, která se zabývá kameny ve tvaru netopýrů. Nebo zkamenělými netopýry? Osobně nevím, kdo tenhle termín vymyslel, já jsem si ho přečetla na plakátku, každopádně je to dost brutální sovo (zkuste to říct 5× dokola rychle nahlas). Proč to sem píšu? Povedlo se mi v Brně navštívit výstavu, která je podle mě velmi vydařená. Jmenuje se „Messel on tour“ a má to tam být do 7. 4. Jsou tam vystaveny fosílie nejrůznějších, (?druhohorních?)příšer. Jsou tam různí prakrokodýli, pražáby, praželvy, praryby, praptáci, pratapíři a mimoto i pranetopýři. Moc jich tam neměli, ale i tak byli roztomilí (pokud se dá o hromádce kostí a kamení říct, že je roztomilá ale podle emocionálního stavu, který ve mně vyvolává hromada kamení co mám na poličce asi jo). Prostě malá chlupatá lítací věc s velkýma ušima nalepená na plastovou destičku, nasvícená a doplněná děsivými zvuky a někdy i odborným popisem, který jsem tam ale nemohla najít přeložený do jazyka českého. A i kdyby vás pranetopýři moc nebrali, tak tam byla i spousta jiných pěkných věcí, které stojí za to vidět, doporučuju navštívit. (více asi na stránkách MZM)

O kreslení:
Na DAčku jsem narazila na skupinu „I love bats“ žádné super-skvosty tam nejsou, takže tam můžu něco nakreslit a přidat a zvýšit si ego aniž bych si připadala druhořadě. Každopádně krásné obrázky má třeba  WingedSonar z USA ( http://wingedsonar.deviantart.com/)takže pokud máte rádi netopýry, pěkné obrázky, nebo jen máte dlouhou chvíli, rozhodně se mrkněte. Protože než se já zmůžu na nějaký artwork, bude to trvat dlouhá léta.

ale je tu starší atrwork. Spíš čmáranice z dluhé chvíle nejsu to úplně netopýři, ale tak...