O hodných cikánech a tom jak se máme dobře

Společenské vědy je když: se sejde několik lidí, aby diskutovali o něčem, čemu nikdo z nich nerozumí :)

Aneb hrozně ráda někoho poučuji o něčem, o čem sice nevím vůbec nic, ale pořád vím víc než on. Třeba když mně spolužák poučoval o tom jakou má v notebooku slabou grafárnu, ale o tom dnes psát nechci.

Onoho dopoledne jsme se v rámci školy museli zúčastnit jakési projekce ohledně lidských práv a svobod. Čekali jsme nějaké naivní vyprávění o tom, že ne všichni spoluobčané snědé pleti jsou špatní. O pravdě tohoto dogmatu mně pár měsíců zpět přesvědčovala sestra. Ale pravdu všichni známe -> potkáme-li v hromadné dopravě cikána, tak to první na co pomyslíme, není fakt, jestli je třeba hodný, ale fakt, že bychom si měli dávat pozor na svou peněženku.

Jenže tato projekce se týkala poněkud jiné problematiky. Byl nám puštěn inspirativní film, předabovaný z angličtiny do ruštiny s českými titulky o utlačování národa v Rusku a o tom jak je tam cenzura tisku a jak se mají prostě hrozně špatně. Následně nás nabádali k tomu, abychom toto propagovali, aby se to tam změnilo. Já teda nevím, jaký názor měli ostatní, ale přijde mi hloupé se snažit změnit situaci v Rusku, když se ani nedokážeme vypořádat s bordelem ve vlastním státě.

No a nejvíce zarážející mi přišel asi přístup mých akčních spolužáků, kteří na otázku co je u nás jinak nahlas a s nadšením odpověděli, že u nás není cenzura. To je poněkud naivní názor, který navíc není pravdivý a smutné je že si tohle myslí spousta lidi. Stačí trošku pročítat internet a zahraniční zprávy. Kolik zásadních informací se do novin nebo televize vůbec nedostalo, protože by to naši opěvovanou vládu mohlo poškodit?
Tím rozhodně nechci situaci v Rusku snižovat, jen si myslím že řešíme až příliš pro náš život nepodstatných věcí místo toho aby jsme řešili problémy vlastní.

Vím, že tu asi nepíšu nic nového, originálního a ani poučného jsou to jen takové postřehy.